Kapitola 1

    Otevřely se dveře na balkon. Josh jimi prolezl, opřel se o zábradlí a shlížel dolů z 11. patra. Pak vytáhl cigaretu, zapálil si a zase se opřel. Vyfukoval šedé obláčky kouře na uvítanou šedému deštivému dni, který právě přicházel. Oba rodiče ještě spali. Otec vlivem včerejší sázky, ve které se jako vždy jednalo o to, kdo vypije nejvíc rumu v limitu pěti minut a matka měla v noci (již tradičně) plno práce. Musel být tiše. Jeho malý, téměř čtyřletý bratříček Nick ještě spal. Zatím nevinný a nezkažený prostředím, ve kterém vyrůstal. Josh si ale uvědomoval, že čím je starší, tím více ho bude rodina tvarovat… Chtěl mu dopřát dobrou školu, chtěl, aby byl oblíbený, aby měl hodně důvodů a příležitostí se smát. A rozhodl se, že Nickovi dopomůže do lepší rodiny. Do prostředí, ve kterém vyrůstají normální děti, normálních rodičů. Byl to jeho jediný cíl. Ta jediná dobrá věc, které toužil ve svém životě dokázat.

    Ze zamyšlení ho vytrhl křik probudivšího se otce: „Joshi, přines nějakej chlast! A dělej! Přes noc mi v krku dost vyprahlo!“ Už zase. Ve škole bylo lehké chovat se chladně, odmítavě a nad věcí, ale rozhodně se neodvážit odmlouvat otci, který je nyní sice ochlada, ale dřív byl profesionálním boxerem, který pro ránu opravdu nešel daleko. Pravdou bylo, že stačilo pár tvrdých ran, pár prohraných zápasů a z otce byla „zapadlá star“. Hrozně ho to zdeptalo a kde jinde hledat útěchu, než v alkoholu, že? Seznámení Joshových rodičů je sice zajímavé, ale neprezentovatelné.

    „Tys usnul nebo co?“ vzteklý řev se ozval znovu. „Už běžim!“ odsekl Josh a hmátl do skříně, kde měl pro jistotu vždy pár flašek či plechovek piva. Teď ale popadl whisky (ta dokázala člověka zabavit na víc než 20 minut) a vydal se do otcovy ložnice. Doufal, že než dopije, bude už on, Josh, dávno ve škole.

    Vždy když odcházel, tak se bál o brášku… Matka nebyla moc rodinný typ (jednou Nicka přivázala k noze stolu, aby neutekl, nebo se nikde nezranil a celé dopoledne si ho dál nevšímala), ale nezbývalo mu nic jiného, než jí věřit. Nickovi byly už skoro čtyři roky (4. Narozeniny měl slavit za tři měsíce). Jelikož si Josh dal předsevzetí, že na narozky bude už Nick u jiné rodiny, tak se teď musel činit, jenže on se bál oslovit jakéhokoli sociálního pracovníka… Nepůsobím moc důvěryhodně! Opakoval si stále, a čím víc si to říkal, tím větší měl strach a obavy.

    Plížil se z domu. Matka i bratr spali a otec vydatně popíjel v obývacím pokoji (který byste od vaší kůlny málem nepoznali). Zase musel Nicka nechat samotného… No, snad to přežije. S takto neveselými myšlenkami se vydal ke škole…

    Dnes zase jednou za dlouhou dobu dorazil do školy brzy... Jeho čtyři kumpáni už stáli před školní budovou a opírali se o zábradlí. V tu ránu mu došlo, na co dnes zapomněl... Chystali přece další "velký zátah" na bohaté žáky mladších ročníků, což znamenalo, vybrat si nějakou oběť, kterou pak "mile" přesvědčili, že chce přispět do jejich sbírky... Nebylo to nic pěkného, ale Joshovi i ostatním se zdálo nefér, že se někdo narodil do rodiny bohaté a někdo do chudé... Kde měli ti chudí brát prachy? Zbohatlíkům chybět nebudou... To si pokaždé opakovali a odůvodňovali tak své chování. Ani dnes tomu nebylo jinak... A tak vyrazili...

    Joshovi parťáci se činili a už měli vyhlídnutého asi 12 letého kluka jehož otec vedl firmu na výrobu papíru. Všechno šlo jako na drátkách. Našli ho na chodbě u skříněk a zatáhli ho do přístěnku pod schody. Nebylo tam sice moc prostoru, ale jim to stačilo. Dva z nich kluka chytli a Josh jako vůdce mu začal prohledávat tašku. Hošík brečel a vyděšeně se díval své "žalářníky". Josh byl trochu nervózní a kluk měl v tašce takový nepořádek a tolik věcí, že peněženka vůbec nebyla k nalezení. "Pojď sem prcku a najdi ty prachy!" zavrčel na něj Josh a pokynul rukou směrem ke kumpánům, kteří hned klučíka pustili a on se rychle vydal za Joshem. Bylo mu jsané, že utíkat nemá cenu a tak se začal roztřesenýma rukama hrabat v aktovce. Náhle se otevřely dveře a v nich se objevila školní rebelka Aime. Jindy energická dívka, investující všechnu svou energii do otravování profesorů a spolužáků, dívka spící či ignorující vyučující na většině hodin, nyní strnula a udiveně sledovala dění v kumbálu. James (jeden z členů Joshovy party) nemeškal, vtáhl Aime dovnitř a dveře za ní rychle zabouch. Ona si to ale nenechala líbit a začala okolo sebe mlátit, kopat a křičet na celé kolo. Edie a Matthew přiskočili a zneškodnili jí, dřív, než je stihla dostat do pořádného maléru. Dovlekli jí k žíněnkám, kam ji posadili a drželi se zacpanou pusou.

    Josh se na scénu před sebou jen díval a propadal panice. Aime rozhodně nechtěl ublížit ale když jí pustí, tak je okamžitě půjde prásknout, zároveň zbytek jeho party by nějakou tu zábavu jistě uvítal. Do toho kluk ustal v hledání peněženky a místo toho smutně pozoroval dívku sedící na žíněnkách. Josh nevěděl co teď. Rozhodl se jednat rychle a doufal, že se tak nikomu nic moc nestane. Vykročil k Aime, ta mezitím kousla Matthewa, který jí zacpával pusu, takže ji pustil. "Vemte ty peníze mě a toho kluka nechte na pokoji, vy hrdinové!" křikla a rozzlobeně hleděla do Joshových očí. Ten jí pohled opětoval. Vteřiny ubíhaly a ani jeden z nich neuhýbal. Zbytek party a hoch vůbec nechápal o co jde. Kluci začínali nervózně přešlapovat na místě. Aime se malinko rozšířily zorničky. Josh už stál těsně u ní. "Dobře. Řekla sis o to sama." prohlásil. Aime konečně sklopila oči. "Jsou v zadní kapse kalhot." pronesla už tišeji. Natáhl tedy ruku, nahmatal peníze a vytáhl je (přičemž se cítil trochu trapně, neboť zajet dívce do zadní kapsy jeansů a nedotknout se jí přitom je zhola nemožné). Odpočítal 25 dolarů a zbytek Aime vrátil. Všiml si při tom, že se jí v koutcích začaly tvořit slzy, což ho vyvedlo z míry ještě víc.

    "Tak je oba pusťte! Už se vykoupili." Řekl nakonec směrem ke zbytku party. Jeho kámoši viděli, že nějaké peníze má a tak byli ochotni souhlasit s čímkoli. 12 letý kluk popadl tašku a rychle vystartoval pryč. Aime se zvedla. Z pravého oka jí sklouzla slza. Vykročila ke dveřím ve kterých se naposled ohlédla a podívala se na Joshe. "Je mi tě líto!" A s těmito slovy opustila místnost.