3. Kapitola
Dneska to bylo jiné. Pohled na nebe ji neuklidňoval, ale spíš nutil k dalšímu pláči. Když koukla přes okraj střechy, široko daleko nikdo-vlivem počasí, byli asi všichni zalezlí doma, nebo ve škole. Po chvilce to tu Aime přestalo bavit. Svižně slezla opláchla si tvář na záchodcích patřících k jídelně a vyrazila na pouť k domovu.
"Co že jdeš tak brzy?" ptala se matka hned, jak dorazila domů. "Bylo mi nějak špatně." odvětila. "Tak se změř!" přikázala mamka a posadila Aime do křesla, kde jí do ruky vrazila teploměr a vrátila se ke své práci. Aime opravdu nebylo moc dobře, ale spíš duševně, než fyzicky. Teď už ale nemohla couvnout a tak se neochotně změřila.
Když vyndavala teploměr z podpaží čekala to nejhorší-normální tělesnou teplotu=rozzlobená matka, která by pak ztratila ten poslední kousíček důvěry ve svou dceru. Jaké bylo její překvapení, když uviděla 38,5°C. "Oh, máš horečku! Rychle do postele!" křikla mamka, když to zjistila a hnala se do lékárny pro prášky.
Mezitím se Josh uvelebil na střeše a opřel se o komín. Na jednu stranu byl hrozně zklamaný tím, že se stresoval zbytečně a Aime na střeše nebyla, ale na stranu druhou byl rád, že se jedna nepříjemná povinost přesunula na dobu neurčitou. Zíral do dálky rozostřeným pohledem. Nevnímal okolí, soustředil se jen na uzel myšlenek související jednak s Aime a jednak s jeho bratrem. V jeho hlavě tyto dvě strany vedly bitvu o Joshovu pozornost a on se snažil uzel rozplést tak, aby se mohl zaměřit na oba problémy. Jenže myšlenky na to, co udělal Aime ho tak nějak tížily čím dál tím víc a myšlenky na Nicka, které pro tuto chvíli nebyly moc aktuální, se pomalu ale jistě odsouvaly do pozadí jeho mysli.
Z úvah ho vytrhla až kapka, která mu přistála na ruce. Udiveně vzhlédl a s údivem zjistil, že za dobu jeho meditace, se obloha zatáhla těžkými dešťovými mraky, zčernala a nyní se rozhodla pomstít Aime po svém. Než se stihl zvednout a dojít k okraji střechy, tak ho začaly bičovat provazce vody, proudící všude kolem. Josh měl vodu v botách ve vlasech a vlastně byl už celý promočený a to déšť začal sotva před 20 vteřinami. Jako by na něj někdo vylíval kbelíky vody.
Už byl u okraje střechy, přehoupl nohy, nahnmatal příčku žebříku a začal lézt dolů. Šlo to těžko a pomalu, protože musel mít přivřená víčka, tudíž toho moc neviděl, příčky byly studené a kluzké a batoh naplněný vodou ho táhl k zemi (byl rád, že si nechal většinu učení ve školních skříňkách). Tipoval, že je asi tak 3 metry nad zemí, když tu mu najednou uklouzla noha, ztratil rovnováhu a narazil si obě kolena. Naštěstí nespadl, protože se pevně držel rukama, ale když visel a snažil se nabrat ztracenou rovnováhu, tak se mu podařilo roztrhnout si tričko, které dostal nedávno od mámy. Už si představoval, jak mu za to rodiče vyhubují a doufal, že otec bude v dobré náladě a nebude chtít rozdávat rány.
I přes to, že jí ublížil, tak na něj stále musela myslet. Nebyla na něj moc přísná? Jasně vzal jí prachy, ale konec konců, ona není nějak chudá, ole o něm slyšela, že má otce ochlastu a jeho mamka zajišťuje jediný příjem jejich rodiny. Musí na tom být dost bídně, když ještě má tak malého bratra. Jak se někdo z takové rodiny může chovat slušně? Na jednu stranu byla zoufalá z toho, že jí zrovna on ublížil, ale když si vzpomněla na ty krásné smutné modré oči, jejichž pohled ji provázel, když opouštěla tu osudnou místnost, bylo jí ho vážně líto. Představovala si, jak by bylo pěkné, kdyby za ní zašel s kyticí růží a omluvil se jí na kolenou a ona by mu milostivě odpustila, což by ho tak udivilo, že by se jí začal omlouvat znova a proud jeho omluv by ona zarazila něžným polibkem, který by jí poté oplatil a celá tato epizoda by končila happy endem, jako každý správný romantický seriál... Jenže Josh, jeden z největších "drsňáků" ve škole, by přece nikdy něco takového neudělal. Tím si byla jistá. A tak ležela zachumlaná v peřinách a trápila se nesplnitelnými sny...
Josh už stál na pevné zemi. Věděl, že přijít do další hodiny v takovémto stavu by nebylo dostatečně obdivuhodné a možná by se mu někdo i zasmál, za což by se pak musil pomstít, aby si nezkazil svou reputaci. A na šikanování ostatních dneska vážně neměl náladu. Proto se rozběhl směrem k tomu starému polorozpadlému domku v zapadlé oprýskané a odpadky zavalené ulici, kterému se, podle vzoru rodičů, naučil říkat "domov".