7. Kapitola

    Už bylo po jídle. Nickova porce se krčila v troubě a Josh se uvelebil v obývacím pokoji na pohovce ze které tu a tam vykukovaly pružinky. Jeho nálada se zlepšila, ale stále si vyčítal, co Aime provedl. Venku zaslech štěkot psa. Křivoruký Billy se tady už zase ometá? No co, nemám náladu na rvačky. Blesklo mu hlavou a dál se tím již nezabýval, protože uslyšel zvuky vycházející z jeho pokoje. Nick se pravděpodobně probudil.

    Cítila bodavou bolest v boku a docházel jí dech, ale i přes to pokračovala se stejným nasazením v běhu. Už se blížila ke konci ulice, když vtom jí někdo surově strhl dozadu. Její mozek vysílal zoufalé signály aby zamezil pádu, ale i přes to se Aime řítila k zemi. Tvrdě dopadla a vyrazila si dech. Nad ní se nyní hrozivě tyčil majitel psa a probodával jí zamračeným pohledem. Jeho přátelé doběhli za chvíli po něm a neurvale ji vytáhli na nohy. Její tep se zrychlil a v koutcích se začaly tvořit slzy. Doteď nikdo nepromluvil. "Ty jsi docela pěkná kůstka!" Prolomil ticho hrubý hlas vycházející z úst "bosse". Muž postoupil kupředu a rádoby něžně jí pohladil po tváři, přičemž se Aime otřásla děsem a první slza sklouzla z jejího oka. "Neboj! My ti moc neublížíme!" Pronesl někdo z jejích únosců a skupinkou se rozezněl hrozivý smích.

    Nick se ládoval večeří a nic jiného ho momentálně nezajímalo, takže se Josh odporoučel do svého pokoje, kde se natáhl na postel. Okamžitě se mu hlavou začalo honit plno myšlenek a různých obrazů. Na většině byla Aime... Jak jí zahlédl v restauraci, jak se směje se svou kamarádkou, jak na něj bezradně kouká v černých šatech, to všechno si mohl ve své hlavě prohlédnout, ale byl zklamaný, že si jí nedokáže představit v jiných situacích a pozicích, než jak ji někdy viděl. Zároveň se mu do mysli začaly vsouvat myšleny na Aiminu nedosažitelnost. Dobře viděl, jak pokaždé v jídelně pokukuje po Thomasovi S.-nejbohatším klukovi z jejich třídy. Joshe se zmocňovala strašná bezmoc. I když se snažil přesvědčit sám sebe, že se na něj dívka taky párkrát podívala, stejně věděl, že to nesmí chápat jako nějaký důkaz. Jsem přece jen zkažený, zlý tyran a ona to moc dobře ví. Se mnou by se přece nezahazovala sni ve snu! Opakoval si stále dokola až tomu naprosto bezpečně věřil...

    Aime se vzpouzela a pokoušela se křičet, ale jelikož jí zacpávali pusu, očekávaný efekt se nedostavil. Parta chuligánů jí táhla směrem k jednomu z rozpadlých domů. Pomalu ale jistě jí pošupovali k vyskleným dveřím a ona ztrácela poslední špetky naděje...

    Vzduch v pokoji se mu zdál už dost vydýchaný a tak šel otevřít okno. Otočil kličkou a vpustil do místnosti čerstvý vzduch. Vyhlédl jen tak ze zvyku ven. Viděl partu pověstných drogových dealerů a radši se instinktivně schoval za závěs, což byl reflex, který si velmi rychle vypěstoval každý v téhle čtvrti. Nebylo radno špehovat tuto partičku, pokud jste tedy nechtěli skončit jako obyvatelé okolních (vyrabovaných a rozbitých) domů. Už se otáčel zpět do místnosti, když ho cosi upoutalo. Billy někoho držel a tuto osobu se právě snažil přenést přes práh jednoho z dávno vybydlených domů. A ten určitý nešťastník měl pěkné černé silonky s pavučinkami, na kterých už se rozlézalo pořádně velké oko, protože jejich nositelka očividně o průzkum "strašidelného sídla" nestála a bránila se ze všech sil... Josh zalapal po dechu a zděšeně vytřeštil oči...

    Zběsilé kopání jí stejně nepomohlo. Věznitel Aime nakonec prostě zvedl a přenesl do ztemnělé předsíně a pak do ještě temnějšího obývacího pokoje, který byl podivně dobře vybaven. Uprostřed stála velká rozkládací (momentálně rozložená) pohovka, u protilehlé stěny byl stolek s mnoho šuplíčky, které byly ověšeny visacími zámky a na pravé straně místnosti byl na zemi koberec sešitý z mnoha barevných látek, na němž se povalovala hromada různě velkých polštářů. Než se víc rozkoukala, už ležela na pohovce okolo které se nyní schromáždilo všech šest parťáků a všichni si jí podivnými pohledy prohlíželi... Aime jejich výraz dokázala nazvat jen jediným slovem-hlad...