Úvod
Mé představy jsou jistě zkreslené časem, který od oné události uběhl, ale i tak vám musím vylíčit, co se tehdy stalo, jinak byste můj příběh nikdy nepochopili… I když stejně asi nepochopíte, kdo jsem, protože tomu někdy nerozumím ani já sama, ale třeba alespoň zjistíte proč… Proč se děje to, co se děje… Mno, ale abych se vrátila… Už jste si někdy zkusili představit sami sebe? Já celkem často a většinou na to používám různé šablony vypůjčené z filmů, takže vám možná moje vyprávění bude připadat moc vyumělkované… Tak ať... Když zažíváte to co já, tak jste vždy sami… Nikdo vám, ani ve vás nevěří… Už jsem si zvykla, ale pokud vy uvěříte, tak vězte, že váš život bude hned o poznání lehčí… Už zase odbočuji… Pardon… Teď k věci…
Léto, slunce, klid, zelená louka a na ní sedí malá holčička. Nemůže jí být víc než 8 let. Její bíle šatečky se lehce vlní ve vánku, jenž si pohrává s dlouhými blonďatými kadeřemi. V ručce dívenka svírá bílou kopretinku a pomalu jí otrhává lísteček za lístečkem. Vůkol je ticho, jen koruny osamělých stromů šumí rozkomíhány lehkým větříkem. Slunce příjemně hřeje její tvářičku, která vypadá až přízračně krásně. Jako tvář anděla.
Malé prstíky se zase pohnuly, aby zbavily květinu již posledního okvětního lístku, když tu najednou na zem před dítětem dopadne temný stín. Stín, který donutí děvčátko zvednout hlavu a zadívat se na jeho majitele, blonďatého kluka, kterému se na tváři pomalu objevuje úsměv. Ne však hezký a milý úsměv, jaký byste od zhruba 11 letého kloučka čekali, ale podivný škleb, který způsobí, že jeho od přírody velmi pěkný a jemný obličejík vypadá jako hrozivá maska čerta z Mikulášské nadílky. Slunce se pojednou schová za mrak a vítr zesílí. Holčička neschopna jakéhokoli pohybu jen udiveně zírá do temně modrých očí, které jí propalují nenávistným pohledem. "Ty jsi Enkelliová, že?" pronese po chvíli hoch, aniž by se pohnul z místa. Dívenka pomaličku přikývne stále neschopna slova. "A tvojí matce se říká Soturi Bojovnice?" Kluk očividně zneklidněl a v očích se mu zablesklo. Další přikývnutí ho donutilo se zasmát, nebo spíš zachechtat. "Bojíš se mě?" položil další otázku. "Ne." Blondýnka konečně našla ztracený hlas a rychle se zvedla na nohy. "Nevím sice, kdo jsi, ale nebojím se tě!" I když se velmi snažila, její hlas stále ještě nezněl tak rozhodně a odhodlaně, jak si přála a kluk se tudíž znovu zašklebil. "Já jsem Nigel, když tě to tak zajímá… Ale bát by ses měla. Věř mi!" Poslední slova zněla jako výhrůžka a jejich majitel se k děvčátku pomalu naklonil. Holčička na něj vrhla zamračený pohled, ve kterém se na chvíli zračila nerozhodnost, pak ale v setině sekundy uskočila dozadu a roztáhla ruce. Ozval se zvuk trhající se látky. Bílé šaty byly na zádech roztrženy tím, co se dralo ven z jejich sevření, oslnivě bílými křídly. V mžiku už děvčátko stoupalo k nebesům.
Náhle se ze země ozval šílený smích, který donutil dívenku k pohledu dolů. Kluk stál hluboko pod ní s roztaženými křídly za sebou. Jeho perutě ale byly většinou, až asi na pár desítek, černé jako noc. V dalším okamžiku už letěl vzhůru neuvěřitelnou rychlostí. Děvčátku došlo, že nemá šanci uniknout. Než jí myšlenka dozněla v hlavě, objevila se vedle ní tvář Nigela, která nyní už všechny krásné rysy ztratila. Panenky očí zčervenaly, nos se zploštil, uši se lehce zašpičatěly a přes dolní ret mu přečuhovaly velké ostré špičáky. "Jak jsi naivní! Vyřiď své matce, že to je odplata za Darrena Skarpa. Ona už bude vědět." Při těch slovech popadl dívku za kotník a přitáhl si jí k sobě. Pevně jí chytil okolo pasu, přičemž na křídla nebral žádné ohledy. Ozvalo se zlověstné křupnutí a holčička vykřikla bolestí, která pulzovala celým levým křídlem. Chlapec ale s pomstou ještě neskončil. Zaklonil hlavu a podíval se na chvíli k nebi. Na milisekundu se zarazil, ale pak náhle rychle zaryl své špičáky hluboko do dívčina hrdla. "Užij si život jako já!" Zašeptal do jejího ouška. "Třeba ti konečně dojde, koho se máš bát!" Pak blondýnku pustil a bleskurychle zmizel někde v oblacích. K zemi se snášelo bezvládné tělo potřísněné krví. Náraz o zem vyplašil křepelky, které hnízdily opodál. Zem kolem dokola se začala barvit doruda. Zároveň se poblíž ozval poplašný zvon. Vila nejbohatší rodiny ve vesnici byla zachvácena plameny, které stoupaly několik metrů vysoko. Nad lesem se objevil velikánský černý hustý dým.
Moje klidné dětství právě skončilo…