3. Kapitola

    Stále jí tekly slzy, ale něco se přeci jen změnilo. Vzduch byl najednou teplejší, postel pohodlnější a místnost tišší. Zvedla hlavu a málem zavýskla nadšením. Jsem doma! Prohnalo se jí hlavou. Vyskočila z postele a zatočila se po pokoji radostí, přičemž shodila lampičku z nočního stolku a rozdupla bombičkou pero. Místností otřásla rána a do chlupatého koberce se začal vsakovat inkoust. Ach né! Jsem to ale nešika! Darjina nálada byla ihned sražena na bod mrazu. Vykročila k lampičce, jejíž kryt se změnil na hromádku střepů. V tom z ní vyšlehl plamen, který se ochotně začal živit Darjinou učebnicí češtiny. Zaječela, vytrhla lampičku ze zásuvky a přiklopila plamen svým celokovovým odpadkovým košem. Na chodbě se ozvaly kroky a do pokoje vběhl otec. „Co tu sakra děláš?“ zaječel. Pak uviděl černý kouř stoupající z pod koše a došlo mu, co se děje. Vystartoval do kuchyně pro příruční hasicí přístroj. S ním doběhl zpět, odkopl koš a spustil proud pěny.

    Oheň byl za chvíli zkrocen, ale rodičovské zlobě to nehrozilo. Mamka přivolána hrozným hlukem a Darjiným podvědomým jekotem přispěchala na místo činu také, a když ji otec uvedl do kontextu a objevila zničený koberec, její oči zahořely plamenem zloby, pod jehož tíhou se Dajra začala roztékat na místě. Když se do pokoje doštrachal i Alex a začas tropit scény, že ho nikdo nepřizval ke hře na hasiče, Darja začala litovat, že nezůstala na hradě.

    Ráno vládla doma atmosféra jak po výbuchu atomové bomby. Darja se proploužila bytem popadla chleba, který na ni čekal na stole a vystartovala na ulici, dvakrát rychleji než jindy. Nikoho z rodiny naštěstí nepotkola, za což vděčila svému poctivě trénovanému plížicímu talentu. Došla naproti Anet a společně se pak vydaly ke škole. Darja celou dobu přemýšlela, jestli se kamarádce svěřit, ale když si uvědomila, že jediné co "Nett" zajímá jsou známky, zarazila se a stočila rozhovor od snů ke školním obědům, na které si mohly obě sborově zanadávat.