1. Část
Stříbrné ostří jejího meče se míhalo vzduchem. Temní se snažili odrážet její útoky, ale i přes jejich desetinásobnou převahu nedokázali dívce zabránit v postupu směrem k obrovským dvoukřídlým dveřím. Nechápali, kde se v ní bere takové množství energie a mrštnosti. Většina z nich už byla zraněna, ale brunetka na sobě stále neměla ani škrábnutí. „Heyah!“ Její bojovný výkřik byl doprovázen řevem Nataniela, který byl právě zasažen do ramene, ze kterého mu začala tryskat krev. Velitel stráže začínal být velmi naštvaný. „Doražte už konečně někdo tu holku!“ Zařval Allan a sám se vrhl do bitevní vřavy.
***** ***** *****
Elishu už dost bolela ruka, ve které svírala zbraň. Nikomu se ji sice ještě nepodařilo zasáhnout, ale nedostatečný trénink se začal projevovat. Cítila, že bojovat proti tak výrazné přesile nevydrží dlouho. Zároveň ale nemohla dovolit, aby se svitek s popisem výroby nové laserové zbraně dostal do ruky vojákům Temného bratrstva, které by jistě nevyužilo tuto výhodu pro žádnou mírumilovnou činnost. Přemýšlela, jak se co nejrychleji dostane na střechu paláce, kde by na ní už měl čekat vrtulník se zbytkem týmu. Doufala, že někoho napadne, že se vyskytly potíže. Přece jen měla být nahoře před deseti minutami.
Jeden z bojovníků jí sekl do ruky. To Elishu vytrhlo ze zamyšlení a ihned mu oplatila stejnou mincí. A to s takovou vervou, že ji zasáhl proud krve z ramena zraněného. Už zase mi zničili oblíbené boty! Pomyslela si a zamračila se. Za chvilku jí ale špatná nálada trošku přešla, protože si všimla, že se už docela přiblížila k bráně, za kterou se měl nacházet sál se schodišti, která vedla do vyšších pater budovy. Odrazila se od země, vyskočila, v letu se stočila do klubíčka, přeletěla hlavy překvapených nepřátel a po malém saltu přistála na podlaze o pár metrů dál. Ihned vyskočila na nohy a vyběhla.
Rozrazila dveře a prudce se zastavila. Sice se dostala do sálu, ale proti ní stálo dalších dvacet členů bratrstva a všichni na ní mířili buď ostřími katan, nebo hlavněmi pistolí.
***** ***** *****
Dívka předvedla obdivuhodný skok. Co ty ninji nenaučí. Podivil se Allan v duchu a v zápětí se zašklebil. Teď už si byl jistý, že posily, o které prosil, dorazily. Mávl rukou směrem ke své skupině, aby se stáhli. Tento rozkaz všichni vděčně splnili, jali se ošetřovat si navzájem svá zranění a brunetku nechali běžet dál, až k dvoukřídlým dveřím. Allan ji pozoroval celou dobu, až do chvíle, kdy jimi s vervou proletěla a vzápětí strnula na místě. Na tváři velitele gardy se objevil zlomyslný úsměv. Sice bude Nejvyšším potrestán za neschopnost, ale alespoň si teď vychutná moment vítězství nad tou nepoddajnou mrchou. Škoda, že jsem neviděl ten její překvapenej výraz! Úšklebek na jeho tváři se ještě prohloubil.
***** ***** *****
„Odhoď zbraně, pošli nám po zemi pouzdro se svitkem, dej ruce za hlavu a přežiješ! Jestli ale hodláš vzdorovat, tak dopadneš jako ementál, plná děr, a z tvé mrtvolně ležící ruky si svitek vypáčíme sami! Máš na výběr, tak dělej s volbou!“ Křikl na dívku nejblíže stojící voják, ve kterém podle rudého pláště poznala velitele celé hlídky. Nyní jí došlo, že sama opravdu nemá šanci. Pomalu nechala svůj meč dopadnout na zem a zašmátrala u pasu, aby vytáhla pouzdro, které následné neochotně kopla před sebe tak silně, že když trefilo jednoho z ozbrojenců, tak ten sykl bolestí. Jeho nadřízený se ale jen ušklíbl a s notnou dávkou ironie v hlase Elishe poděkoval. „Nechceš nám doufám předstírat, že ses vydala do základny svých největších nepřátel jen s jedním ubohým mečíkem, že ne?“ Zeptal se ještě s výsměchem a vyzývavě se na dívku podíval. Z jeho očí jako by vyčetla výhružku: Nehraj si s námi, ty škvrně! Myslíš, že jsme skupina začátečníků? Ne, že by se nějak vylekala. „Nejlépe se mi bojuje s mojí katanou. Jiné zbraně nepotřebuji!“ Řekla pevným hlasem, přičemž myslela na nůž schovaný v levé botě a na pistolku připnutou k opasku. Nikdo nevypadal, že příliš věří jejímu tvrzení, ale protože měla ruce bezpečně za hlavou, tak se nikomu zatím nezdálo nikterak důležité ji prohledávat. „Omráčit!“ Křiknul velitel najednou a dívka očekávala, odkud přiletí střela napuštěná uspávacím prostředkem.
Tu se najednou z pravého schodiště ozval příšerný ryk a všude okolo začaly lítat kulky ze samopalu, se kterým se náhle uprostřed místnosti objevil jeden z Elishiných kompliců, Nathan. „Sežerte si tohlééé!!!“ Řval na celé kolo šestnáctiletý kluk a vlastním tělem chránil dívku, kterou přišel vysvobodit. „Já ti říkal, že na to sama nestačíš!“ Sykl k Elishe s rošťáckým úsměvem na rtech. Ta jen protočila oči a sáhla pro pistolku, se kterou se pak začala probíjet ke schodišti. „Elisho, ještě ten svitek!“ Křikl na ní Nath, přičemž zasáhl dalších pět válečníků a vrhnul se k pouzdru. Dívka se však ani neohlédla a rychle vybíhala schody.
***** ***** *****
Rush, velitel druhého oddílu hlídek Temné gardy, chvíli jen nevěřícně zíral na blázna, který se kvůli záchraně proslulé bojovnice vrhl do středu nepřátel jen se samopalem a začal okolo sebe rozsévat zmatek. Ani jeden ze Starších nedokázal pochopit, co tenhle blonďatý mladík očekává od svého vpádu a tak ani nevydal žádné rozkazy. Bylo jasné, že toto „nebezpečí“ bude rychle zažehnáno. Ohlédl se tedy na místo, kde před chvílí drželi v šachu Elishu a všechna strnulost byla rázem pryč. V nastalém chaosu se dívka kamsi vypařila, přičemž nechala svého zachránce plně napospas nepřátelům. Tedy, ta by se mohla klidně přidat k nám! Způsoby má stejné! Prolétlo Rushovi hlavou ve chvíli, kdy se ozvalo slabé cvaknutí, a zuřivá střelba ustala.
***** ***** *****
Nevnímala zvuky bojové vřavy, ani třepotající se plameny pochodní upevněných na stěnách. V hlavě stále viděla Nathana vrhajícího se před ní ve snaze zachránit zdar celé operace. Bezděky zajela rukou k pásku kalhot, za kterým měla zastrčený vzácný pergamen. Představa tváře velitele Rushe zkřivené vztekem jí donutila k úšklebku, který nezmizel ani ve chvíli, kdy se konečně dostala do nejvyššího patra budovy. Zaklonila hlavu a pár vteřin se kochala výhledem, který skýtal prosklený strop. Pak vytáhla pistoli a jeden ze skleněných bloků rozstřílela. Následně přepnula tlačítko na botách z „Normal“ na „Anti-gravitation“ a začala pomalu stoupat směrem k temné noční obloze, přičemž jí okolo hlavy pršely skleněné krystalky.
***** ***** *****
Sakra, měl jsem si vzít víc munice! Vyčítal si Nathan v duchu, když klečel na zemi a marně se snažil vyždímat z lehkého kulometu ještě nějakou ránu. Rozhlédl se a viděl, jak na něj asi tucet vojáků míří svými zbraněmi. Snažil se ještě pohledem najít svou společnici. Tak nějak podvědomě věděl, že se na něj v nejhorším případě vykašle a dá přednost splnění mise, před záchranou jeho života, ale když ten okamžik nadešel, cítil se i přes to zrazený. Uvědomoval si, že Elisha byla vychována Staršími a tudíž cítí trochu jinak než většina smrtelníků, ale myslel, nebo spíš doufal, že ho za rok společné služby už bere jako něco víc než jen spolupracovníka, ale to se očividně mýlil. A teď za tento omyl zaplatí tu nejvyšší cenu.
Odhodil zbraň a svěsil hlavu. V zápětí k němu přiběhli dva z Allanovy jednotky, popadli Nathana za ruce a trhnutím jej zvedli na nohy. Velitel celé gardy se k němu blížil pomalým krokem a celou svou osobností vyzařoval autoritu a zároveň zlomyslnou radost z mladíkova utrpení. „To musí být pocit. Zachráníš svý malý kámošce život a jediný čím se ti odvděčí, je pohrdavej pohled. Očividně tý malý děvce fakt záleží na členech jejího týmu.“ Hlas mohutného válečníka byl plný ironie. „A ještě ke všemu nám tu kromě tebe nechala další dárek.“ Významně zamával Nathovi před obličejem pouzdrem. Chlapci se nechvíli v obličeji mihl výraz čilého zoufalství, ale pak ho po chvilce vystřídal šibalský škleb. „Otevřete to!“ Řekl a v očích mu zářily jiskřičky pochopení. Veliteli se na čele vytvořila vráska, napovídající, že ho změna hochova chování zaskočila. Nedůvěřivě se na Nathana podíval a pak stočil pohled k pouzdru, které začal pomalu otvírat.
***** ***** *****
Elisha běžela po skleněných tabulích, co nejrychleji dokázala. Koutkem oka zahlédla, jak se pod ní něco pohnulo a za chvíli se už zase sypalo sklo, i když tentokrát druhým směrem. Dívka ale nezpomalovala, protože už zahlédla vrtulník. Trůnil na vrcholku jednoho z továrních komínů, jako nějaký obrovský čáp. Ještě zrychlila. Skleněná plocha za chvíli končí! Blesklo jí hlavou, když tu se před ní najednou ozval praskot a do vzduchu vyletěla další dávka střepů. Aniž by si nějak uvědomovala, co dělá, odrazila se, zakryla si obličej rukama, schoulila se do klubíčka, udělala salto přes vzniklou díru a dopadla daleko za jejím okrajem jen s pár škrábanci na předloktí. Povrch se nyní změnil na šedý blíže neurčitelný kov, takže se už ostřelování zespoda nemusela obávat. Ke komínu už zbývalo jen pár metrů a ona byla prozatím v bezpečí.
***** ***** *****
V místnosti bylo hrobové ticho. Všichni čekali, co velitel z pouzdra vytáhne. Rush pomalu sundal víčko a nahlédl dovnitř. Na tváři se mu rozlil úsměv a vráska nad očima zmizela. Nathana zamrazilo. To tady Elisha vážně nechala mě i se svitkem? To už ale svalnatá ruka vytahovala na boží světlo srolovaný list papíru. Počkat! Papír? Mladík nebyl jediný, kdo si všiml rozdílu mezi všemi opěvovaným svitkem z papyru a tímto lejstrem. Pár okolostojících bojovníků si začalo cosi mezi sebou šeptat. Generálu Rushovi se už zase zkrabatilo čelo. Rozevřel papír, přečetl si skryté sdělení a začal rudnout. „Ta malá mrcha!“ Zařval pak tak, že někteří leknutím nadskočili a hodil nyní pomuchlaný papír zlostně na zem, kde zůstal ležet, než ho jeden z vojáků zvedl, což bylo dost dlouho na to, aby si stihl Nathan zprávu přečíst. Stálo tam:
Mí milí,
Mysleli jste, že uteču a nechám vám tady pravý svitek? Mozky členů Temného bratrstva jsou tedy už vážně vyschlé na troud (tedy alespoň u těch členů, kteří nějaký mozek mají).
Jinak bylo mi potěšením a brzy na neviděnou!
Vaše Elisha Shark
PS: Opatrujte mého Nathana dobře, jinak vás stihne má pomsta strašná tak, že si to ani neumíte představit!
***** ***** *****