Úvod

    Věděl, že nemá šanci. Díval se smrti přímo do tváře. Tedy vlastně spíš do hlavně. Ramenatý mladík se šlachovitýma rukama vypadal neoblomně, a i když těžce oddechoval, zbraň v jeho ruce se ani nezachvěla. Probodával Clouda pohledem a z jeho ledových modrých očí sršela bezmezná nenávist.

    Klečícímu mladíkovi se navzdory prekérní situaci začal zvedat koutek a vykouzlil na tváři křivý úsměv, který by v jiné situaci působil značně roztomile, ale nyní vypadal dosti nepřirozeně. Cvak! Černovlásek uvolnil pojistku a pevně přitlačil pistoli na Cloudovo čelo. Chlad kovu se mladíkovi pomalu šířil tělem a z obličeje se mu vytrácely poslední zbytky barvy. Úsměv teď rozhodně vypadal jako škleb nepovedené plastikové figurky. V místnosti se rozhostilo ticho. Napjaté a tíživé. 

    Nikdo ze členů Aaronova gangu se ani nepohnul. Všichni jen čekali, až jejich velitel skoncuje s tím zrádcem, jenž nyní, kleče na kolenou, vypadal neškodně a skoro až provinile. "Aarone..." Do ticha se ozval blonďáčkův hlas. "Já vím, že to nechceš udělat. S kým by sis pak hrál na kočku a myš? A co teprve tvoje sestra?" Několik zlostných vrásek jasně signalizovalo, že toto není vhodné téma k hovoru, pokud chcete prožít dlouhý nebo alespoň delší život. "Mlč! O ní už ani slovo!" V rozhodném hlase zněl podtón již špatně skrývaného hněvu. "Řekni mi, proč jsi to udělal a skončím to rychle." Cloud se donutil k ironickému smíchu se značně nahořklým nádechem. "Tomuhle říkáš 'skončit rychle'?" Přitom natáhl dopředu ruce poseté množstvím ran, ze kterých ještě stále odkapávaly krůpěje krve. Teď se usmál zase Aaron. "A tos měl ještě štěstí." V jeho hlas byl nyní prosycen novým podtónem, který ale blondým nedokázal přesně dešifrovat. Byl zachvácen strachem, a když pozoroval svého bývalého nejlepšího přítele, draly se mu do očí slzy. "Vyrostl jsi." Hned si uvědomil, jak divně to znělo. Zároveň postřehl letmý záchvěv ukazováčku na spoušti. "Tak proč?" Řekl černovlasý mladík po chvíli. "Ona to chtěla, Aro. Byl to její nápad. Nevěděl jsem, že je to past!" Z poslední věty zaznívalo opravdové zoufalství. Aaron se ještě víc zachmuřil. "Nelži mi! Myslíš, že budu věřit tomuhle chabému pokusu o záchranu? Zvlášť když se snažíš hodit vinu na ní?" Neočekával odpověď. 

    "Tak dělej. Zabij mě." Cloud by rád řekl, že když vyřkl tato osudová slova, byl plně smířen se smrtí, ale ve skutečnosti musel vynaložit veškeré své úsilí jen na to, aby se mu netřásl hlas a jeho pověst neutrpěla ani v posledních vteřinách jeho života. Nyní upřeně hleděl do očí svého protivníka a poprvé v životě mu hlavou bleskla rychlá (ale o to vřelejší) modlitba. Zaregistroval další vzteklou vrásku. Byl to dost jasný signál pro to, co následovalo.